Setkání se starší literaturou 2

Setkání se starší literaturou 2

Dnešní ukázky naznačují, jak teprve postupně se vyvíjela čeština v jazyk, kterým bylo možno něco napsat. První naše písemné památky vznikly na Velké Moravě a jsou spojeny s působením bratří Konstantina a Metoděje a jejich žáků. Vytvořili umělý spisovný jazyk - staroslověnštinu - a k tomu i písmo, nejprve hlaholici a poté cyrilici. Kníže Svatopluk se však chtěl přiklonit k Západu a žáky věrozvěstů vyhnal. Velkou Moravu pak rozvrátili Maďaři a začal vznikat český stát s knížaty a později králi z rodu Přemyslovců. Ale i zde se zpočátku užívala staroslověnština a vznikající češtinu ovlivnila. Zároveň se jako jazyk vzdělanců užívala latina - Kosmova Kronika česká i Zbraslavská kronika jsou psány latinsky. Kromě toho němečtí osadníci a kupci časem přinesli na naše území i němčinu.

Z počátků se dochovaly duchovní písně, legendy o svatých a kroniky, z pozdějších časů i příběhy o rytířích a krásných paních, většinou veršované a které zpívali potulní pěvci.

K dnešním ukázkám:

1) I příběh o zabití knížete Václava byl sepsán staroslověnsky, takže zde je překlad.

2) Píseň Hospodine, pomiluj ny! (Hospodine, smiluj se nad námi!) byla kdysi hymna, se kterou táhlo vojsko do bitev, ale je to stále více staroslověnsky než česky a hlavně se prosí o úrodu a mír v zemi, což bylo v těch časech pro lidi nejdůležitější.

3) Píseň Svatý Václave je již mnohem srozumitelnější, tady máte její základní podobu a časem k ní přibyly další sloky.

4) Z pozdějších časů je zde Ktož jsú boží bojovníci, což byl v podstatě návod, jak se mají Žižkovi bojovníci chovat v boji. Dostkrát nepřátelé utekli, sotva tuto píseň zaslechli. Některá slova jsou tam však zlověstná.

První staroslověnská legenda o svatém Václavu

Boleslavovi však, bratru jeho, který byl proti němu naveden, zasel ďábel zlobu do srdce, aby jej zabil, a tak nebyla spasena jeho duše na věky. Když se přiblížil den svatého Jimrama, jemuž byl svatý Václav zbožně oddán a veselíval se v ten den, ti zlí psi pozvali Boleslava a konali s ním ďábelskou poradu o jeho bratru Václavovi, jako kdysi Židé o našem Pánu Ježíši Kristu.
Kdykoli se někde slavilo posvěcení chrámu, jezdíval Václav do všech chrámů. I vešel do hradu Boleslavova v neděli na svátek Kosmy a Damiana. Když vyslech mši, chystal se vrátit domů do Prahy. Ale Boleslav jej zadržel s podlým úmyslem a řekl mu: "Proč odcházíš, bratře? Vždyť máme i zdravý nápoj." On tedy neodřekl bratru, ale vsedl na kůň a zahájil hru se svou družinou na hradě Boleslavově.

A tu se domnívám, že mu pověděli: "Bratr Boleslav tě chce zabít." Ale on tomu neuvěřil a poručil to Bohu. Když nastala noc, shromáždili se ti zlí psi na dvorci jednoho z vrahů Hněvsy, zavolali Boleslava a s ním se usnesli na onom ďábelském záměru proti jeho bratru. Neboť jako se kdysi Židé shromáždili a kuli pikle proti Kristu, tak se tito zlí psi sešli a radili, jak by svého pána knížete Václava zavraždili. I řekli: "Až půjde na jitřní, tehdy si naň počíháme." Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: "Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra." I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se naň ohlédl a řekl: "Bratře, včeras nám dobře posloužil." K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil jeho srdce, že mu odpověděl: "Nyní ti chci lépe posloužit." Po těch slovech udeřil jej mečem po hlavě. Václav se obrátil k němu a řekl: "Co ti to popadlo, bratře?" A po těch slovech jej uchopil a srazil na zem. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva ďábli řečení Tira a Česta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši se slovy: "V ruce tvé, Pane, poroučím ducha svého."

Hospodine, pomiluj ny!

Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšiž,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!

Svatý Václave

vévodo České země
kněže náš
pros za ny Boha
svatého Ducha

Kyrieleison

Nebeské toť dvorstvo krásné
blaze tomu ktož tam pójde
život věčný
oheň jasný
svatého Ducha

Kyrieleison

Pomoci tvé žádámy
smiluj se nad námi
utěš smutné
odžeň vše zlé
Svatý Václave

Kyrieleison

Ktož jsú boží bojovníci

a zákona jeho,

prostež od boha pomoci

a ufajte v něho,

že konečně vždycky s ním svítězíte.

Kristus vám za škody stojí,

stokrát viec slibuje,

pakli kto proň život složí,

věčný mieti bude;

blaze každému, ktož na pravdě sende.

...

Nepřátel se nelekajte,

na množstvie nehleďte,

pána svého v srdci mějte,

proň a s ním bojujte

a před nepřátely neutiekajte!

Dávno Čechové řiekali

a příslovie měli,

že podle dobrého pána

dobrá jiezda bývá.

Vy pakosti a drabanti,

na duše pomněte,

pro lakomstvie a lúpeže

životóv netraťte

a na kořistech se nezastavujte!

...

A s tiem vesele křikněte

řkúc: Na ně, hrrr na ně!

Bran svú rukama chutnajte,

bóh pán náš, křikněte!