Pravopis
Přehled zdůvodňování pravopisu
Zde naleznete pod sebou hlavní pravidla pro zdůvodňování pravopisu. Stále jsou v zjednodušené podobě, ale vystihují většinu běžných situací. Ještě budou doplňována.
Toto je přehled pro všechny třídy, některá témata může mít některá třída shodou okolností i v oddílu mluvnice.
Psaní koncovek podstatných jmen
např. automobil__
- ten automobil bez automobilu jako hrad bez hradu
(= hledání vzoru, zkouší se vždy 1. a 2. pád jednotného čísla)
- automobily jako hrady
(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)
- v mužském rodu je ještě nutné rozlišit životné a neživotné vzory:
pán, vidíme pána x hrad, vidíme hrad, les, vidíme les
muž, vidíme muže x stroj, vidíme stroj
(životné vzory mají rozdílný 1. a 4. pád)
- je nutno používat spisovné tvary: větev bez větve, přítel bez přítele, Francouz bez Francouze, Španěl bez Španěla atd.
- je nutno znát některé koncovky s obojetnými souhláskami: -ovi, - ích, -ami, -ěmi, -mi (k pánovi, k předsedovi, v lesích, s ženami, s písněmi, s růžemi, s kostmi...)
Přídavná jména
otázkami ČÍ? nebo JAKÝ? vzor rozlišíme:
a) přídavná jména přivlastňovácí (vzor matčin, otcův, ke zdůvodňování pravopisu se používá jen matčin)
b) přídavná jména označující obecné vlastnosti (vzory mladý a jarní)
a) Karlov__ knihy - ČÍ?, s Karlov__mi knihami - s ČÍMI?
- matčiny knihy nebo matčini knihy (= zkouší se, která koncovka pasuje)
- s matčinými knihami (= v některých pádech se vzor jenom dosadí)
- Karlovy knihy jako matčiny knihy
- s Karlovými knihami jako matčinými knihami
(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)
je nutno rozeznat podstatná jména - jít ke Karlovi - KOMU? - jako jít k pánovi
b) hrav__ medvědi - JACÍ?
- hravý, hravá, hravé
(= okamžitě zkoušíme, zda má kocovky pro tři rody jako mladý, mladá, mladé)
- hraví medvědi jako mladí medvědi
(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)
- pozir na tvary mladí, s mladými
ryz__ zlato
- ryzí, ryzá, ryzé - neexistuje, nepatří k mladý, patří k jarní
(má tvary ryzí zlato, ryzí povaha, ...
- ryzí jako jarní
(= vzor se použije, jaké i/y je u vzoru, takové bude i u slova, které ke vzoru patří)
Shoda přísudku s podmětem
Vždy se ověřuje, je-li alespoň jeden podmět rodu mužského životného, u středního rodu záleží na čísle, /ti/, /ty/ a /ta/ jsou pouze pomůcky.
Shoda není v přítomném čase, tam je vždy dlouhé í - Dívky sází stromy.
x Dívky sázely stromky.
/ti/ chlapci se smáli
/ty/ dívky se smály
/ty/ automobily projížděly - rod mužský neživotný
/oni/ chlapci a dívky se smáli, /oni/ Martin, Dominik, Sofie a Barbora se smáli
/ony/ Anička a Šárka smály
/ta/ děvčata se smála
/oni/ Martin, Dominik a děvčata se smáli
/my všichni/ jsme šli - pokud není uveden žádný přesný podmět nebo jsou to samí chlapci
/vy všichni/ jste šli - pokud není uveden žádný přesný podmět nebo jsou to samí chlapci
/my všechny/ jsme šly - pokud jsou to samé dívky
já s taťkou jsme šli
já a Vanesa jsme šli - pokud píše hoch
já a Vanesa jsme šly - pokud píše dívka
/ty/ tisíce návštěvníků procházely po Karlově mostě - /ty/ tisíce nelze zaměňovat za /ti/ návštěvníci
/ty/ děti si hrály
/ti/ rodiče přišli
koně cválali - životná shoda
štěňata a koťata se kočkovala - střední rod v množném čísle
štěně a koťata se kočkovaly - není rod mužský životný, štěně je v jednotném čísle
tygřík a lvice se kočkovali
tygříci a lvíčata se kočkovali
Polsko a Maďarsko uzavřely smlouvy - /to/ Polsko, Maďarsko
Zvláštní případy - je možno psát jak měkké i, tak tvrdé y: Dívky s hochy závodili/y. (je-li místo a předložka s). Na hřišti si hráli/y dívky a chlapci. (jestliže je přísudek před více podměty,
může být shoda podle všech dohromady i podle prvního podmětu).
Praktické je ale vždy uplatňovat základní pravidlo a nespoléhat na
zvláštnosti.
Psaní n/nn
- dvě n jsou pouze tam, kde se setká kořen nebo základ slova končící na n s příponou, která má také n
např. denní, denně...
- pokud přípona n nemá, nemohou se objevit dvě n
např. deník, deníček...
- s n jsou přípony: -ný, (včetně všech pádů a rodů)
-ní, -ně, -nost
např. kamenný, bez kamenného, ke kamennému, kamenná, kamenní...
- bez n jsou přípony: -ík, -ice, -ina, -íček, -íčko
- u zvířat pouze jedno n - sloní, jelení...
- u složitějších slov je vhodné sledovat, zda n je v kořenu slova
např. skleněný - od sklo, olověný - od olovo, dřevěný - od dřevo
Psaní ú/ů
ú - píše se na začátku slova, když je to předpona, když je slovo poskládáno z více kořenů, když je ú po předponě, nebo když je to cizí slovo - např. úhel, trojúhelník, neústupný, túra, ocún
ů - píše se uprostřed slova tam, kde kdysi byla v českých slovech dvojhláska uo - např. kuoň, duom = dům, kůň, nemůže tedy být ve slovech cizího původu, u některých vzorů je ů koncovka - mnoho hradů, strojů, pánů, mužů...
mohou existovat dvojice, které se liší významem - kůra na stromu, léčebná kúra v lázních
Psaní s, z, vz na začátku slova
1) u části slov se píše podle významu předpony
a) předpona s-
- směr dohromady - např. shrabat, shromáždit, sbalit, skrčit, slepit, skamarádit se, splynout, spočítat, sbírat...
- směr dolů - např. skácet, skulit se, sletět, sloupnout, shodit...
- z povrchu pryč - např. svléknout, smazat, smýt...
b) předpona z-
- změna stavu, dokončení děje - např. zdokonalit, zpřesňovat, zčervenat, zlomit, zchoulostivět, zpustnout, ztichnout, zblednout, zkřivit, ztuhnout, zchudnout, zkombinovat, zkroutit...
c) předpona vz-
- směr nahoru, něčemu odporovat - např. vzlétnout, vzplanout, vztyčit vlajku, vzpoura, vzpírat se...
2) významy s předponou s- mají většinou přednost před významem s předponou z-
3) některá slova se nepíšou podle významu, tato slova je nejlepší si pamatovat - např. shořet, skončit, stmívat se x zkoušet, zpívat, zprostředkovat, zkazit
4) u některých slov je nutno sledovat stavbu - vstoupit, vstup - pouze předpona v-
5) některá slova tvoří dvojice s odlišným významem:
svolat - zvolat, smotat - zmotat, sjednat - zjednat, slít - zlít, směna - změna, správa - zpráva...
Psaní mě/mně
- mně je pouze tam, kde se dá zdůvodnit příbuzným tvarem
- při zdůvodňování je třeba rozlišovat slovní druhy
a) příslovce zdůvodňujeme přídavným jménem (pokud je v přídavném jménu mně, bude i u příslovcí) - např. rozumně - rozumný, soukromě - soukromý
b) podstatné jméno odvozené od slovesa zdůvodňujeme slovesem (přítomný tvar ke tvaru ON, někdy ONO)
- např. domněnka - ON se domnívá, umění - ON umí, zatmění - ONO se zatmí, zatemnění - ON zatemní
c) infinitiv (neurčitý tvar slovesa) zdůvodňujeme také tvarem slovesa
- např. umět - ON umí
d) v koncovkách je ě - v domě, do domu, Země - na Zemi
e) u některých slov neexisuje tvar, který by zdůvodňoval psaní n:
- např. město, měsíc...
Pravopis souhláskových skupin a párových souhlásek
a) v mnoha případech je možné jednoduché zdůvodnění jiným tvarem slova nebo příbuzným slovem
např. stezka - stezička, bez stezek.., stříška - bez stříšek, nožka - nožička, bez nožek, prudký - bez proudu, blízký - blizoučko, rukáv - bez rukávu, plot bez plotu
(je ale vhodné vědět, že některá písmena se mění pravidelně: h-ž, ch-š, k-č)
b) předpony ob-, roz-, bez-, od-, před-, nad-, pod- nej- a přípony -ský, -ství, -stvo, -ba, -ka píšeme vždy stejně - předpona nebo přípona mají svá písmena a zbývající část slova (většinou je to kořen slova) zase svá písmena
např. obtéci, rozsvítit, rozzářit, bezstarostný, bezzubý, oddálit, odtáhnout, představit, předpis, nadpis, podplout, poddolovat, podpis, nejjednodušší
např. dětství, dětský, vítězství, vodstvo, šatstvo, plavba, Slezsko, slezský (ale je děcko, ptactvo, žactvo)