Setkání se starší českou literaturou
Setkání se starší českou literaturou
V březnu jsme se měli potkat se starší českou literaturou, v tomto týdnu se podívejte na ukázky ze tří kronik (kronika je záznam událostí, jak šly za sebou v čase). I když pochází z našeho území, byly psány latinsky, což byl tehdejší jazyk vzdělaců.
Kosmova kronika je důležitá tím, že kromě událostí, které sám zažil, zapsal církevní hodnostář z kapituly svatého Víta na Pražském hradě i vyprávění starců z dob dávno minulých, která by se jinak beze stopy vytratila - např. O praotci Čechovi, Přemyslovi a Libuši.
Zbraslavskou kroniku sepsal hlavně opat Petr Žitavský, který měl velmi moudrý pohled na mnoho věcí, třeba na to, jak se vzalo na světě mnoho zla. Zkus na to podle ukázky přijít.
O vlastním životopisu Karla IV. - Vita Caroli - jste zajisté slyšeli. Spočítejte, kolik jazyků uměl.
Můžete i popřemýšlet, co by zatím bylo ve vaší vlastní kronice.
Kosmas: Kronika česká
V Evropě se rozkládá kraj, kolem dokola obklíčený horami, jež se pozoruhodným způsobem táhnou po obvodu celé země, že se na pohled zdá, jakoby jedno souvislé pohoří celou tu zem obklopovalo a chránilo. Povrch té země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny, bez lidského obyvatele, zněly však hlasně bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva.
Zvěře bylo v hvozdech bezpočtu jako písku v moři nebo jako hvězd na nebi a nikým neplašena těkala cestou necestou, houfům dobytka sotva stačila zem...
...Je to divná věc a lze z ní zvážiti, jak vysoko se vypíná tato země: nevtéká do ní žádná cizí řeka, nýbrž všechny toky malé i velké, pojaty arci do větší řeky, jež slove Labe, tekou až do Severního moře...
...Kráčejí poslové moudře neučení, putují vědomě nevědomi, držíce se stop koně. Již přešli přes hory, již již se blížili ke vsi, kam měli dojíti. Tu jim přiběhl jakýs chlapec vstříc i tázali se ho řkouce: "Slyš, dobrý chlapče, jmenuje se tato ves Stadice? A pakliže ano, je v ní muž jménem Přemysl?"
"Ano," odpověděl, "je to ves, kterou hledáte a hle, muž Přemysl nedaleko na poli popohání voly, aby dílo, jež koná, hodně brzo dokonal."
Poslové přistoupivše k němu pravili: "Blažený muži a kníže, jenž od bohů nám jsi byl zrozen..."
Petr Žitavský: Zbraslavská kronika
Bylo bedlivou starostí chytré přírody, že všechen druh kovu, totiž zlata a stříbra, jakožto dráždidla všech špatností a příčinu lakoty, skryla před očima lidskýma a pochovala je v nejhlubší útroby země tím tajněji, čím hlouběji...
...Ony pak věci, které slouží míru a dobrému zdraví a klidu duší, jsou dopuštěním přírody položeny na povrch.
Ale slepá hrabivost usiluje zvrátit přirozený řád a krásu všech věcí mění pustošivá chtivost, protože za nic nepokládá, co vidí a má, nýbrž dychtí a prahne po věcech cizích, které jsou jí skryty nebo nedovoleny...
Karel IV.: Vita Caroli
A tak, když jsme byli přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matku, ani bratra, ani sestry, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti jsme dovedli mluvit, psát a číst nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky tak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejně jednoho jako druhého...
...Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Otakara II. celý sesul až k zemi...
Vita Caroli - delší ukázka
A tak přišedše do Čech jsme nenalezli ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, ani nikoho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, jíž však jsme se znova naučili, takže jsme jí mluvili i rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti pak jsme znali psáti i mluviti nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky, a to tak, že jedním jazykem jako druhým jsme dovedli čísti, psáti i mluviti. Toho času otec náš odejel do hrabství lucemburského pro válku, kterou vedl proti vévodovi brabantskému se svými spojenci: biskupem lutišským, markrabětem jlišským, hrabětem gelderským a mnohými jinými, i odevzdal nám vladařství v Čechách na dobu své nepřítomnosti.
Království toto jsme nalezli tak spustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu, který by nebyl zastaven se všemi příslušnými statky královskými, takže jsme neměli kde jinde bydliti, leč v domech městských jako jiný měštan. Hrad pražský byl opuštěn, pobořen a zničen, neboť od doby krále Přemysla II. ležel v ssutinách. Na tom místě jsme dali vystavěti nový a krásný palác s velikým nákladem, jak jej dnes možno spatřiti.
Toho času poslali jsme pro svou manželku, jež dotud byla v Lucemburku. Ta přišedši měla po roce dceru prvorozenou, jménem Markétu.
V těch dobách dal nám otec náš markrabství moravské i užívali jsme toho titulu. Četní pak šlechetní mužové z Čech, hledíce k tomu, že pocházíme ze starého rodu králů českých a majíce nás v lásce, poskytli nám pomoci, abychom znova nabyli hradů a statků královských. Tenkráte jsme nabyli s velikým nákladem a úsilím hradů: Hrádku, Týřova, Lichnice, Litic, Hradce Králové, Písku, Nečtin, Zbiroha, Tachova, Trutnova v Čechách, na Moravě pak: Lukova, Telče, Veveří, hradů olomouckého, brněnského a znojemského i mnohých jiných statků zastavených a odcizených od koruny.
A měli jsme mnoho ochotných rytířů ke své službě; i prospívalo království den ode dne a milovali nás lidé poctiví, zlí však se nás báli a vystříhali špatností a spravedlnost v míře dosti hojné vládla královstvím. Byliť se šlechtici většinou stali násilníky a nebáli se krále, jak se slušelo, neboť měli panství mezi sebe rozděleno.
A tak drželi jsme vladařství nad královstvím, povznášejíce je, po dvě léta.